Jako globální společnost máme odpovědnost za přibližně 7,5 miliardy lidí, kteří míří k 9,5 miliardám do roku 2050. Nejenže to představuje problém dalších 2 miliard úst, která se mají nakrmit, ale také lidská strava se stále více mění v souladu s rostoucí prosperitou. Díky prognóze, že současná globální zemědělská produkce se musí do poloviny tohoto století téměř zdvojnásobit, je dlouhodobá bezpečnost potravin a živin jednou z nejnaléhavějších výzev, kterým dnes čelíme.

Pro nejúčinější  tvorbu bílkovin na světě je akvakultura jednou z nejdůležitějších oblastí dlouhodobého růstu produkce potravin. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pokračuje v růstu rychleji než v jakémkoli jiném významném potravinářském odvětví a očekává se, že do roku 2030 poskytne 89% ryb určených k lidské spotřebě. Předpokládá se, že celosvětová produkce k tomuto datu dosáhne 109 milionů tun, což představuje nárůst o 32% ve srovnání s rokem 2018 (Zdroj: „The State of World Fisheries and Aquaculture“, FAO 2020).

Přestože má akvakultura potenciál překlenout propast mezi nabídkou a rostoucí poptávkou po mořských plodech a také přispět k dosažení hospodářských, sociálních a environmentálních cílů, čímž přispěje k Agendě udržitelného rozvoje FAO 2030, není to bez vlastních konkrétních dilemat. Co se týče jejího dlouhodobého růstu, zdroje, které spotřebovává, představují jeho největší potenciální omezující faktor. Jelikož rybolov v oblasti odlovu, který je schopen udržitelným způsobem dodávat pouze omezené množství tradičních mořských přísad, čelí akvakultura velmi reálnému riziku nedostatku krmných surovin.

Takže i když tyto megatrendy nabízejí značné příležitosti pro zemědělství na souši i ve vodě, uvědomujeme si, že dosahujeme ekologických limitů, ale víme také, že již není udržitelné kácet více lesů, extrahovat více vody z vyčerpání zásob vody nebo povolit naše fosilie emise paliva dále rostou, aby se produkovalo více potravin. Náš přístup k výrobě potravin se musí změnit. Musíme přemýšlet o tom, co můžeme udělat pro ochranu přírodních zdrojů, které máme, a pokud je to možné, zmírnit tlaky, které na ně již byly vyvíjeny.

Naše budoucí potřeby v oblasti potravin musí být v zásadě uspokojeny co nejodpovědnějšími, nejúčinnějšími a nejbezpečnějšími způsoby a všechna komerční odvětví výroby potravin mají povinnost tuto rovnováhu dosáhnout. Průlomová řešení jsou po ruce. Nové myšlení, nové inovace, nové technologie a nové suroviny se dostávají do popředí, které nám umožní společně nakrmit budoucnost.